Recenze CD

Tak jo, podzim nám sotva plivnul do ksichtu a už má jeden pocit, že se mu pěkně rozhasil dopamin a pokouší se o něj schíza. Ovšem i mlha a nekonečný déšť mají svoje pozitivum v tom, že předznamenávají klubovou sezonu a hned z jejího kraje, konrétně 19. září, zavítají do pražského Finalu těžkotonážní atmosférici Generation of Vipers.

Je otravné a smutné psát recenze alb kultovních kapel ztrácejících dech. Pojďme proto rovnou k věci a neprodlužujme si utrpení – výlučnost Satyricon pro mě skončila u „Now, Diabolical“. Následující nahrávka funguje jen s přimhouřeným okem a „Satyricon“ nefuguje vůbec.

Kapela, která je sama tak trochu malým orchestrem, si k práci přizvala Komorní orchestr města Tromsø, tedy ten, od něhož je jen krůček k velkému filharmonickému. Změnilo se tím něco? Posunul větší počet nástrojů Ulver někam? V zásadě ne. Je nové album dobré? Ano.

Rozbalme to rovnou, stejně jak to mají ve zvyku Pissed Jeans. „Honeys“ je deska s obrovským drivem, který má na to i ze šlechty udělat barbary. Lepší album na jednu stranu docela příjemné a zároveň s takovou vyřídilkou, jsem letos – a vlastně za hodně dlouhou dobu – neslyšel.

Byly doby, kdy křížení všemožných rockových žánrů s muzikou „odjinud“ bylo volnomyšlenkářské, vtipné, experimentální a progresivní. Kdy poslech kapel typu Mr. Bungle nebo Carnival in Coal hraničil s pocitem nerdovské exkluzivity.

Reporty

Bez pičičand do extáze
My jsme jedna rodina
První mezi rovnými