Recenze CD

Vřelý postrock inspirovaný tepajícími Maserati a intenzivní hardcorová palba, která ale dokáže i poklidně vést posluchače. Ondra Komárek se obrací ke dvěma výrazným nahrávkám minulých měsíců.

Když jsem dva roky nazpět v recenzi na dlouhohrající debut Anny Calvi nešetřil chvalozpěvy a odvážnými přirovnáními, trochu jsem doufal, že si po druhém albu nebudu muset nasazovat oslí uši a tvářit se, že článek napsal nějaký jiný chytrák a já se pod něj podepsal omylem. Nyní už si můžu s klidem oddechnout.

„Milá Manko,“ řekl, když přišel domů, „tys to pěkné spravila, prokurátor nechtěl věřit, že to mám ze své hlavy, já musel povědět, co jsem věděl, a nyní máš k němu přijít, ale nemá to být ani ve dne ani v noci, nemáš být ani nahá ani ustrojená a nemáš přijít ani pěšky ani na voze!“ Jak si Manka s nesnadnými požadavky poradila, to z původní pohádky Boženy Němcové „Chytrá horákyně“ dobře známe.

Pražští The Prostitutes náleží už několik let k nejlepším českým kapelám, jež se opírají o zřetelné základy v postpunkovém kytarovém rocku osmdesátých let, který natolik zdařile přenášejí do dnešní doby, že někomu můžou znít vyloženě současným způsobem.

Protiklady se přitahují. Jedna deska o čtyřech skladbách a skoro čtyřiceti minutách, druhé EP zvládne za osm minut šest písňových poselství. Dvě podoby extrémní hudby, dvakrát dobře.

Reporty

No need for words now
Bič boží
Moonwalk se zavřenýma očima

Koncerty

01.10.2014 19:30
01.10.2014 20:00
01.10.2014 20:00
02.10.2014 20:00
03.10.2014 20:00