Recenze CD

Není hra jako hra a nejsou hračičkové jako hračičkové. Kapel, které u nás snoubí zdánlivě nemožné a ještě pro své nápady dokáží strhnout okolí, není mnoho. Představujeme dvě z nich, přičemž ta, o které se píše ponejprv, se může chlubit i titulem Deska roku, jež jim byl přiřčen v rámci třetího ročníku cen Vinyla.

Asi není úplně fér se v recenzi na debutové album Cloud Boat nějak vehementně ohánět jménem Jamese Blakea. Není to fér, na druhou stranu je to nejstručnější zkratka k tomu, abyste pochopili, co od téhle kapely zhruba čekat.

Uherskohradišťští Free Fall už svými předchozími alby naznačili možné ambice přiřadit se k popředí té části české tvrděrockové scény, kde se na rozhraní rocku a metalu mísí relativní modernost, kytarová tvrdost i výrazná melodičnost. Pokud se jim onen průraz zatím plně nepodařil, oproti jiným kapelám to může být hlavně pozdějším vpádem do centra dění.

Je to dva roky, co nás lízl chvost „Komeetty“ z výborného „Kosmonumentu“, a Oranžový Pazuzu se vrací s další třičtvrtěhodinou muziky, jaká se ani tentokrát nijak nemění, stále ale dovede unést. Opět se měníme ve zhulené vesmírné motorkáře vrhající knihy o metafyzice proti asteroidům zavazejícím na bezstarostné jízdě nekonečnem, opět si užíváme mezihvězdný trip poháněný finskou fantazií.

Když Bruno – mužská polovina lomozícího dua OvO – odpovídal do naší ankety o tom nejlepším z minulého roku v hudbě, neopomněl podtrhnout pulsující dění na scéně jeho rodné Itálie. A je dosti pravděpodobné, že tím podcenil i některé z vás, protože jména jako Mombu, Ufomammut, ale i kapely navazující na psychedelii kapel jako Goblin, nemálo rezonují i u nás.

Reporty

Velikost koncertu je v rukou diváka
Zvuk s cejchem smrti
Zrútené novostavby
Inside I'm feeling dirty
Citlivý jukebox