Recenze CD

Protiklady se přitahují. Jedna deska o čtyřech skladbách a skoro čtyřiceti minutách, druhé EP zvládne za osm minut šest písňových poselství. Dvě podoby extrémní hudby, dvakrát dobře.

A Storm of Light už dávno nejsou jen projektem toho pána, co dělal vizuály pro Neurosis. Jsou plnokrevnou kapelou, jejíž minulé desky se dostaly na špičku monumentálního postmetalu, který však nyní Graham a spol. rozrušují stopami jiných ukrutných žánrů. Do hovoru o nové desce se pustili hned tři redaktoři Aardvarku.

Månegarm jsou kapela druhé dekády severského black metalu. Vznikli ve stejném roce jako Thyrfing, s nimiž řadu let sdíleli nejen ideový (názvy kapel pramení z téže mytologie), ale i hudební projev.

K málu českých kapel máme na Aardvarku tak blízko jako k brněnským Heiden, o to příhodnější je, že nový nepravidelný formát recenze psané formou diskuze vícera autorů začínáme právě s jejich novinkou. Její vinylové vydání jsme navíc s potěšením podpořili, což ale neznamená, že se budeme přetvařovat a jenom plácat po zádech. V jádru nám ale „Akunvst“ udělal radost.

Zdá se, že kvalita tuzemského black metalu se zvolna přestává odvíjet od toho, s čím zrovna přijdou „odpočívající“ Štorm, pošahaný Morbivod nebo vyhořelý Big Boss. Aspoň to naznačuje letošní LP Cult of Fire, které mimoto spolehlivě vyvrací domněnky, že našince na vážněji míněný black moc neužije a že „Triumvirátem“ způsobená spoušť byla pouze nešťastná shoda okolností.

Reporty

Hudba z Marsu
Zelený čtvrtek
Mea culpa, mea maxima culpa

Koncerty