Recenze CD

Je otravné a smutné psát recenze alb kultovních kapel ztrácejících dech. Pojďme proto rovnou k věci a neprodlužujme si utrpení – výlučnost Satyricon pro mě skončila u „Now, Diabolical“. Následující nahrávka funguje jen s přimhouřeným okem a „Satyricon“ nefuguje vůbec.

Kapela, která je sama tak trochu malým orchestrem, si k práci přizvala Komorní orchestr města Tromsø, tedy ten, od něhož je jen krůček k velkému filharmonickému. Změnilo se tím něco? Posunul větší počet nástrojů Ulver někam? V zásadě ne. Je nové album dobré? Ano.

Rozbalme to rovnou, stejně jak to mají ve zvyku Pissed Jeans. „Honeys“ je deska s obrovským drivem, který má na to i ze šlechty udělat barbary. Lepší album na jednu stranu docela příjemné a zároveň s takovou vyřídilkou, jsem letos – a vlastně za hodně dlouhou dobu – neslyšel.

Byly doby, kdy křížení všemožných rockových žánrů s muzikou „odjinud“ bylo volnomyšlenkářské, vtipné, experimentální a progresivní. Kdy poslech kapel typu Mr. Bungle nebo Carnival in Coal hraničil s pocitem nerdovské exkluzivity.

Ačkoliv americký zpěvák, klávesista a skladatel Gabriel Lucas Riccio na svém debutu „Interior City“ využil služeb několika veskrze důležitých přátel – pomocníků, jde evidentně o sólový projekt v pravém slova smyslu. A titulní protagonista je svým způsobem figura vizionářských parametrů.