Recenze CD

Bratrstvo Luny jsou „trubadúry gotického rocku“ formovaní dvěma klíčovými členy a několika málo hosty, kteří se již předchozím albem „Goethit“ zařadili mezi viditelné pojmy jinak spíše nepočetné scény českého gotického rocku. Tu dokonce výrazně překračují, protože podobně jako v případě XIII. století se část jejich posluchačů rekrutuje z běžných rockerů či metalistů.

Šumperští Critical Madness rovněž na svém třetím albu předvádějí víceméně ten nejklasičtější a nejtypičtější grindcorový nářez, jaký si vůbec lze představit.

Vřelý postrock inspirovaný tepajícími Maserati a intenzivní hardcorová palba, která ale dokáže i poklidně vést posluchače. Ondra Komárek se obrací ke dvěma výrazným nahrávkám minulých měsíců.

Když jsem dva roky nazpět v recenzi na dlouhohrající debut Anny Calvi nešetřil chvalozpěvy a odvážnými přirovnáními, trochu jsem doufal, že si po druhém albu nebudu muset nasazovat oslí uši a tvářit se, že článek napsal nějaký jiný chytrák a já se pod něj podepsal omylem. Nyní už si můžu s klidem oddechnout.

„Milá Manko,“ řekl, když přišel domů, „tys to pěkné spravila, prokurátor nechtěl věřit, že to mám ze své hlavy, já musel povědět, co jsem věděl, a nyní máš k němu přijít, ale nemá to být ani ve dne ani v noci, nemáš být ani nahá ani ustrojená a nemáš přijít ani pěšky ani na voze!“ Jak si Manka s nesnadnými požadavky poradila, to z původní pohádky Boženy Němcové „Chytrá horákyně“ dobře známe.

Reporty

Hlavně se neušpinit!
Tři pohledy do temnoty
Zátiší svatého, bojiště světského
Spiklenci slasti
Koonda v Maštali? Proč ne.