Recenze CD

Lepší název pro kapelu si fakt vybrat nemohli. Ve smyslu povznášejícího pocitu vyvolaného prožitkem u debutu „Romance“, pojmenování „katarze“ úžasně sedí. Aby toho nebylo málo, birminghamští suverénně sypou z rukávu inspiraci hardcore punkem Cancer Bats i špínou Every Time I Die. Tahle troufalost je ale bude něco stát. Odhadoval bych to na pár tisíc nových fanoušků!

Svého času pronesl jeden z mých přátel návrh, že bychom mohli jít na nějaký blackový koncert a tam se strašlivě rouhat. Lákavější nabídku aby jeden pohledal.

Byla zřejmě nejvýznamnějším a nejrespektovanějším představitelem základních myšlenkových a názorových proudů v rámci tuzemské hardcorové scény. Žel už není. Nikoli snad proto, že by zradila své přesvědčení a ideály, nýbrž pouze proto, že přestala existovat.

Jenny Hval vydává svou druhou desku u norského Rune Grammofonu, tentokrát ve spolupráci s Johnem Parishem. Ptáte-li se na výsledek – pro mě jedno z nejlepších alb, které jsem letos slyšel a že už těch dobrých pár vyšlo.

Možná jsme se naučili vnímat hudbu jako součást svého světa, ale díky nové desce Lotte Kestner máte možnost zkusit se dívat na okolní svět z hudby. Prožít hudbu, ve které se odehráváte. Žádné recenzentské plky, ale vyvážená porce snění, akustiky, folku a upřímného písničkářství.

Reporty

Tancuj, bluj, vykrúcaj
Jak na Nový rok aneb Tři a jeden
Tak po celý rok!
Mlhami zavřených očí