Recenze CD

Už sólový debut Vladimira 518 „Gorila vs. Architekt“ považuju za jednu z nejlepších desek českýho rapu vůbec, určitě alespoň v roce jeho vydání. Vladimír přišel s naprosto odzbrojující kolekcí tracků, postavených na výborných beatech a ještě o trochu lepších textech.

Vsadím se, že je všichni znáte, taková ta malá všední déjà vu. Debutovka frankofonních Kanaďanů Hôtel Morphée jako by byla soundtrackem k něčemu, co se ještě nestalo, i když máte silný pocit, že takhle už jste to jednou prožili. Ať už si pod žánrem moderního indie folku představíte cokoliv, tuhle hudbu si troufám označit lehce bizarním souslovím „hravá temnota“.

Michal Husák se pustil do poslechu dvou vyzrálých až mazáckých kapel a zjišťuje, že oběma léta práce prospívají, i když nejsou nositeli invencí.

Na nové album Jamese Blakea jsem se začal těšit po poslechu dvou poměrně odlišných singlů. Zatímco „Retrograde“ navazuje svou subtilností na to nejlepší z jeho debutu, „Digital Lion“ vygraduje až v hypnotický tribal house. Přestože mě první ochutnávky navnadily k dalšímu poslechu, obával jsem se, že nebudou fungovat pohromadě. Moje obavy se nenaplnily, i tak mě ale „Overgrown“ poněkud zklamalo.

Netušený rozměr, to je v hudbě něco, co je obtížné ukočírovat a ještě obtížnější zhodnotit. „Bledí zelení duchové“ jsou příběhem Američana ve středních letech, kdysi závislého na návykových látkách, který zakotví na severu Evropy a ve dvou naprosto odlišných žánrech najde optimální střed, potažmo sám sebe. Na prožitek přece kompas nepotřebujete.