Recenze

Balónem mezi synthocirrusy
Voda hučí po lučinách, bory šumí po skalinách
Galimatyáš z Absurdistánu
Poslední islandskej kovboj a nejsmutnější rock'n'roll
Bezelstné signály z pragmatické současnosti

Publicistika

„Bez projektoru nebudeme hrát,“ píše si do rideru stále více kapel, které pak dokreslují své koncerty vizuálním doprovodem. Ne každý je ale Kraftwerk a projekce může často koncert spíše shodit, ne mu pomoci. V prvním díle ankety přinášíme tři (rozdílné) pohledy na věc od umělců, kteří s tím mají zkušenosti, a kterých si lze opravdu vážit.

The xx píší příběh kapely, jež zcela spontánně strhla davy, které teď na ni kladou obrovské nároky. Docela nekompromisní byl při hodnocení jejich opět tichého druhého alba i tichý Honza Škop. Zato neposkvrněný Kuba Němec měl co dělat, aby vůbec napsal svůj díl recenze. Aneb jak to dopadlo, když jsme grinderovi pustili introvertní pop.

Jirka Jakoubě má Neurosis moc rád a právě proto se mu jejich aktuální deska nevstřebávala snadno. Martin Bartoš se do jejich valivých skladeb pustil prvně a dostal zabrat. Zajímavá konfrontace tentokrát v Jedné pro dva spontánně vystupuje z obvyklých způsobů, jakými se o téhle desce píše.

Reporty

Rodina se sešla
Veledobré to bylo
Kavárna Na Mýtince
Jako vždy něco navíc
Hlas rozumu

Koncerty