Recenze
Ostatní
Závěrečný díl našeho kokového pojednání věnujme rostlině, která za tím vším vlastně stojí. Název jsem si „vypůjčil“ z vývěsního štítu na Mercado de Brujeria v La Paz, pod kterým jsme se pokusili koupit koku poprvé.
Národním zvířetem Bolívie je kondor. Najdete ho ve státním znaku, je součástí andské „chankany“ a na jeho zobrazení narazíte snad v každé větší vesnici. Nicméně národním symbolem bolivijské kuchyně by měl být úplně jiný pták – „pollo frito“, neboli fritované kuře, které je neodmyslitelnou součástí jakéhokoliv bolivijského menu.
Pro Maye značí datum 21. prosince příchod nové éry. Západní popkultura si jej přivlastnila jako jemně strašidelný symbol konce světa, který hodlala sledovat z pohodlí vyhřívaných sedaček a s plnou hubou. Pro členy politické vládnoucí strany Movimiento al Socialismo to byla příležitost ke svolání konference pro pranýřování nešvarů Západu, kácením deštných pralesů počínaje a válkou v Lybii konče.
Dantův nápis „Zanechte všech nadějí“ by se nad východem z Rio de Janeiro International vyjímal ještě lépe, než nad vchodem do pekla. V pekle s nejvyšší pravděpodobností není ani vlezlé vlhko, ani nasládlý smrad, ani se hříšná duše na cestě do kotle nemusí obávat přepadení gangem bezprizorních ďáblů.
O Bolívii, a jejích horských částech obzvláště, jsem před svým odjezdem několikrát četl jako o prokleté zemi, odsouzené snad navždy k zaostalosti, chudobě a beznaději. Životní podmínky měly být nejhorší z celé Latinské Ameriky, zdejší obyvatelstvo a především původních obyvatelé národa Aymara jimi mělo být uondáno k naprosté apatii.
