Naši hosté

Naši hosté

Samozřejmě jsou situace, kdy je strach věc dobrá, přirozená a dokonce i přínosná. Pokud uvidím za plotem vzpínajícího se psa na řetězu, s pěnou u úst a běsným pohledem, raději poslechnu svůj strach a nebudu za ním lozit, abych ho podrbala. Ovšem krčit se doma a před odchodem ven pečlivě z okna pozorovat, zda sousedka náhodou nevenčí před domem pudla, protože všichni psi jsou přece strašlivé bestie a mají v životě za cíl mi prokousnout krční tepnu, to už není prospěšný strach, ale život omezující fobie.

Ve velice kvalitním růstu pokračuje také black metal, dynamický investor by měl pak upřít svou pozornost především na severskou satanistickou scénu. Zajímavé dividendy vyplácejí akcie horrorcoru, violence, screama a gotického metalu.

Do třináctý minuty dokumentu jedou všichni naprosto validní argumenty – všechno stojí hromady času, energie a peněz. Bez ohledu na to, jestli jsi nezávislej nebo ses upsal čertu. Nedělá to jeden člověk, a aby výsledek za něco stál, musí se celýho kolotoče účastnit spousta lidí, co do toho vložej svoje zkušenosti a čas. Tohle platí pro „profi“ i pro DIY scénu. Do zmíněný třináctý minuty se mluví o tom, že deska je vlastně reklama, uděláš věci, který můžeš hrát na koncertě.

26. dubna 2012, 21:14 – Bělehrad, horní patro klubu Crazy Horse

Skladba lidí je tu pestrá. Od muslimek v burkách a nikábech až po velmi vyzývavě oblečené slečny. Holek je tu víc než kluků. Banji, u něhož jsme spali, nám říká, že v druhém největším městě Banja Luka je dokonce sedmkrát více žen, než mužů. Válka tam s chlapama celkem zacvičila.

Snadný způsob popisování hudby skrze přirovnávání k jiným kapelám a škatulkování podle žánrů vytvořil v hudební kritice – z nedostatku skutečné analýzy – jakýsi ekvivalent hudební služby Pandora [v USA dostupné webové rádio vybírající tracklist dle přednastavených parametrů – poz. překl.]. Představte si, že jste poslouchali kapelu nebo píseň dle svého vkusu – Pandora vás pohostí přehršlí dalších skladeb podle kritérií, jež nemají co do činění s kvalitou nebo osobním vkusem; jen chabým kupením dílků puzzle, které nemají smysluplné pojivo. Jako když puzzle necháme v krabici.

neděle 22. dubna 2012, 7:49 – půda nad gay klubem ve squaterském centru Metelkova

Ani ve snu mě však nenapadlo, že pro naše HC/punkové spojky bude tak nepřekousnutelný fakt, že Smashed Face (SF) hrají metal. Díky tomu většina kontaktů od nás padla a poměr domluvených koncertů nahrával metalovým akcím domluvených Fredem. Konečný výsledek byl 8:1.

Místo letu soukromým letadlem jsme ještě docela nedávno cestou na koncert čtyři lidi v jediném autě, zavalení až po hlavy nástroji a aparaturou, v mírném kopečku za Prahou trápili na dvojku starobylého Formana. Jako náhrada stadiónu nás už mnohokrát čekal téměř prázdný klub, kde se místo davů fanynek kývali dva, tři opilí Pažouti, vztekle se dožadující kýženého „hoblování“.

Bojím se hudby, která je předvídatelná, která je „zařaditelná“, protože taková hudba nesouzní s mým životem, taková hudba nemá dobrodružství. Jo, miluju hudbu, která je dobrodružná. A nemyslím si, že podobných „dobrodruhů“ je mezi námi zas tak málo. Víceméně se známe, víme o sobě. Ale přesto se mi zdá, jako by bylo víc hledajících posluchačů než samotných muzikantů. Jako by touha po neobvyklosti u nás převažovala nad „nabídkou“.

I v Prvním hoři jsme si léta říkali: naše muzika se musí líbit hlavně nám a budeme hrát dál, i kdyby na celém světě byl jen jediný člověk, kterého oslovíme. Jenomže jak si takovou nezávislost udržet po třinácti letech existence, čtyřech deskách a dokonce nějakých těch cenách? Když už jste v hledáčku fanoušků, když už o vás mudrují kritici, když si můžete vygooglit třeba i to, co jste ani sami o sobě netušili?

Stránky