Plzeňská scéna aneb Pod lampou na baru

Průměrný dokument skvělé doby
1992 | reedice 2016
Avik
12'' LP (17 skladeb)
melodický punk
www.avik.cz
Punkových vinylových kompilací vyšlo na počátku devadesátých let minimálně šest. Tahle byla jednou z těch posledních a tehdy vzbudila průměrný ohlas, přesto se nejenže totálně vyprodala, ale po letech se stala těžko sehnatelnou sběratelskou raritou.

Kompilace mapující převážně plzeňskou punkovou scénu poprvé vyšla roku 1992, tedy v době, kdy na vinylech sice ještě vycházelo téměř všechno, ale v čím dál menších nákladech a v čím dál větším ústraní tehdy ještě hojných prodejen hudebních nosičů. Roku 1999 vyšla také verze na CD, ale až po mnoha dalších letech se opětovně dostalo na vinyl.

Nové vydání ctí na přední i zadní straně originál, nově přibyla jen informace o reedici a sponzorská loga, naopak zamrzí nepřítomnost někdejší přílohy. Varování, že to všechno je údajně „nevhodné pro mládež do 16 let“, se z dnešního pohledu může jevit coby úsměvné, ty čtyři kapely, jež v nejslavnějším plzeňském klubu Pod lampou tehdy spáchaly společnou fotku, však minimálně z poloviny zanechaly vcelku výraznou historickou stopu.

Diagnóza dávivá žízeň, někdy uváděná pod zkratkou DDŽ a v onom roce zastoupená i na kompilaci Rebelie III – Neopunk, své písně přiřazuje jednotlivým dnům v týdnu a její vyloženě jednoduchý melodický punk podtrhují podobně nenáročné texty. Primitivní rýmovánky kalibru „je to láska jako tele, dostanu tě do postele“ jsou vskutku k pousmání, kritičtější songy jako Proti, Policejní stát nebo Vaše hovno však na tom nejsou o mnoho lépe.

„Kvalitativně silně průměrný, ale přesto významný dokument o regionálním punku té skvělé doby."

E!E sice nejsou plzeňskou, ale příbramskou kapelou, čili ze sousedního kraje, ale k městu piva měli vždy velmi blízko a sem dobře zapadají. Dnes již zasloužilí klasici českého punku si oproti kolegům vedou minimálně o třídu lépe a zde servírují známé písně z osmdesátých let Lidová demokracie, Míša a Dělník, které všechny loni vyšly také na vůbec první vinylové edici jejich druhého alba Poslouchej, ale hlavně vyzařují to, co tehdy dobře charakterizovalo domácí punk. Totéž platí pro Epilog v podobě hospodského halekání hitovky Koš.

Bradavice posouvá kormidlo kvality opět níže. Hodně těžkopádný punk, včetně některých písní již tehdy spíše staršího data, se jen velmi těžko propracovává k chytlavějším melodiím, tedy snad až na textově vtipné Polibky, přestože sdělení typu „políbila človíčka motorová pila, nevadí to, nevadí, jedna ruka zbyla“ zůstávají někde na úrovni lidových komedií. Podobně dopadá Pohárová středa, jež byla dobovou reakcí na středeční fotbalové pohárové zápasy, tematicky však posunutou do pivní roviny, a z níž je textově trochu cítit sesterská Kovárna.

Požár mlýna u svých příspěvků uvádí dokonce pozdější a tedy zjevně vymyšlené roky vzniku písní, ale zde jde o druhý záchvěv žánrové klasiky a proto opět posun nahoru. Muzikantsky možná vůbec nejvyspělejší zde přítomný soubor sází na hitovky O zvířátkách, Makrobiotik a především pak neopomenutelné Halušky z chlastu, jimž dominuje osobitá živelnost, chytlavé texty a samozřejmě také charakteristický rys v podobě ječivě pějící Šamšuly.

Působí trochu paradoxně, že zrovna ty slabší kapely zde dostaly více prostoru než klasici, kompilaci jako celek však sráží hlavně nepříliš povedený řídký zvuk, postrádající jakoukoli tvrdost a údernost. Představuje tak kvalitativně silně průměrný, ale přesto významný dokument o regionálním punku té skvělé doby, byť současně takové, kdy podobně laděný melodický punk byl už jen hodně bezzubým protestem vůči společnosti a stával se spíše agrozábavou.