OTK, DPvJU, Sisiroe

Ze Spacákovy kalby
29. března 2014
Broumov, KD Střelnice

Vedle toho, že Osobič se s tím, že nemohl počítat s olivětínskou Ambrou, popasoval obdobně jako hradecké HC podsvětí se stěhováním Čtyřky a přesídlil do předsálí kulturáku, také spojil užitečné s příjemným a „Spacákovi“ uspořádal narozeninovou oslavu.

Škoda, že svérázný umělec, myslitel, svrchovaný vládce Caps Locku a učitel, který z široké náruče systému vyrval hned několik vděčných studentů, z ní moc neměl. Stačil se společensky zřídit už s předstihem, načež celé představení sledoval povětšinou čelem k desce stolu. Brzy jsme ho následovali, a to stačilo jen poslouchat.

Už po aperitivu, mladém vínu Sisiroe, jsem měl těžkou hlavu. Tak silné ani nebylo, spíš nedokvašené. Byť to u nadřené indierockové kapely, která si v nenadálém a ledabylém střídání motivů a nálad vyloženě libuje, může znít jako protimluv, pravdou je, že také schizofrenie může být svého druhu kumštem. Nad Sisiroe bych ale proto hůl nelámal. Tak jako tak jsem v uších cítil nemálo líbezných podtónů a jsem zvědav, jak se chutě této odrůdy rozvinou, až se z ní stane archívní víno.

„Vstaň, Spacáku, a choď!“

Zato po dryáku s chemickým vzorcem DPvJU se mi chtělo bít hlavou o stůl a jako Nerudově Karlu IV. láteřit: „To že je víno? Tenhle kvas? Vždyť křiví ústa, láme vaz!“ Podobnou léčbu šokem jsem už u Osibiče prodělal s Čokovoko. Jenže trapnost „nejlepší z nejhorších brněnských kapel“ měla natruc zkušenostem, tradici i logice něco do sebe. Frenetičtí DPvJU o vtip a originalitu sice usilovali také, ale tak urputně, že odezva jejich obecenstva sice také kolísaly mezi pudovým smíchem a znechucením, ale potom následoval jen krutý bolehlav. S osmihodinovým předstihem.

Vyprošťovák v podobě OTK, podávaný půl hodiny před půlnocí, proto přišel jak na zavolanou. Žádná nevyhraněnost, dlouhé proslovy nebo teatrální gesta. Jen lakonické vtipy, lomozící lubovka, psychedelické úlety a zpocený fotbalista za bicíma, které jako by Petru Staňkovi našeptávaly: „Vstaň, Spacáku, a choď!“ Taky že vstal a spokojeně se na hlouček gratulantů zubil. Ne snad, že by ho těšilo, že předskokany zaspal a vzbudil se na zlatý hřeb večera. Tohle byl mejdan podle jeho gusta.

fotografie: Michal Bořke