Perex obrázek

Milan Urza o hudebních podrývačích

Infobox

Milan Urza je textařem, skladatelem a kytaristou českého nadžánrového zázraku První hoře. S kapelou vydal několik úspěšných alb, „Lamento“ získalo žánrového Anděla, bronz v kategorii Album roku cen Břitva a v téže anketě bylo zvoleno dokonce Albem desetiletí. Letos jim vyšel „Club Silencio“. Věnuje se i kapele Sinuhet a projektu Kaspar Melichar.

Nadpis

Milan Urza o hudebních podrývačích

Perex text

Přiznám se k jedné své slabosti. Miluju „alternativní“ muziku. Protože tak jako sám život má nekonečně tváří a poloh, ani hudbu není možné spoutat a zaškatulkovat, svázat jí ruce a přikázat: „Zařaď se! Teď budeš taková a taková! Teď budu vědět, co od tebe čekat, ničím mě nesmíš překvapit!“

Text

Bojím se hudby, která je předvídatelná, která je „zařaditelná“, protože taková hudba nesouzní s mým životem, taková hudba nemá dobrodružství. Jo, miluju hudbu, která je dobrodružná. A nemyslím si, že podobných „dobrodruhů“ je mezi námi zas tak málo. Víceméně se známe, víme o sobě. Ale přesto se mi zdá, jako by bylo víc hledajících posluchačů než samotných muzikantů. Jako by touha po neobvyklosti u nás převažovala nad „nabídkou“.

Na konci léta jsem zachytil depeši, že to po pětatřiceti letech zabalili Psí vojáci. Kapela, která v čele s Filipem Topolem malovala na plátno hudby svoje dekadentní vize pokřiveného světa. Kapela, která tu zatraceně byla zapotřebí, aby nám rozlaďovala naše příliš nalajnované životy.

„Ještě tu brousí svoje těžké spodky rouhačská Insania, ústy Polyho zpochybňující všechno svaté, co by měl mít každý spořádaný občan na paměti.“

Kdo bude kráčet ve stopách české „alternativy“? Zaplaťpánbů, ještě tu vyje do světa Míra Wanek a jeho pohádkově tajemní, zapeklití a technicky bezchybní Už jsme doma. Ještě se tahá za šedivějící hřívu Petr Váša. Ještě tu brousí svoje těžké spodky rouhačská Insania, ústy Polyho zpochybňující všechno svaté, co by měl mít každý spořádaný občan na paměti. Pořád si ještě černokněžník Pavel Zajíček zapaluje camelku, aby svým hlasem temného kazatele poplival všechny naše podkopané jistoty.

A s potěšením shledávám, že Paní Hudbu dál na atomy rozbíjejí divočáci Hentai Corporation, že dvojitou basu trápí Moraváci Candy Meatworks, že brněnské Květy kloubí kakofonii s akustickou něhou, že hranice zvuku s milosrdnou brutalitou osahává duo Orchestra, můj letošní objev, těším se na avizovanou novou placku našich kamarádů Dive, kteří se nehodlají smířit se škatulkou hardcoru a hledají nové cesty tvrdé muziky.

Ale co bude dál? Kde se líhnou další „hudební podrývači“? Ti, co tuší, že muzika se nesmí podbízet, ale že naopak musí provokovat? Že muzika musí něžně buzerovat, nasírat všednodenní letargii, probouzet? Čekám, čekám na ně…

05.11.2011 Milan Urza