Master's Hammer - Formulæ

Metal s pětkrát větším IQ
Master's Hammer - Formulæ
2016
Jihosound Records
2LP/CD – 56:20 (15 skladeb)
blek metál s elektronikou
www.mastershammer.com
Ještě než František Štorm zakulatil své padesátiny, v Indii a jižních Čechách vymyslel a připravil nová „jednoduchá zaklínadla k vyvolávání duchů“, neboli „sprosté popěvky pro každodenní upotřebení“. Necrocock dodal „sick harmonies“, kromě tří písní si zabubnoval navrácený Jan Kapák a mástroval Ecson Waldes. Jak málo výtečníků postačuje k potěše ducha!

Fenomén Master's Hammer po svém někdejším návratu chrlí alba, singly a reediční tituly v natolik svižném tempu, až hazarduje se svým jménem a mnohé příznivce to už přestalo bavit. Současně ale, aniž by se o to nějak výrazně snažil, mocně převyšuje skoro všechny snaživce a zoufalce vůkol: „Všichni z týhle kapely se zbláznili, a kdo se s náma namočí, tak tomu jebne taky. Vyběhneme do lesa v noční košili a budem si hrát na přízraky.“

Jestliže vnější i vnitřní obalové linoryty vypadají skvěle, k nim přidružené Štormovy texty jsou trvalým vrcholem oboru. Kde se i méně inteligentnímu příjemci, kupříkladu pisateli této recenze, daří rozšifrovat ústřední příběh či myšlenku, dostavuje se pocit nadšení, zatímco tam, kde se pochopení významu slov či vět daří méně, fascinují alespoň věru prapodivné užité výrazy či podivuhodné větné konstrukce. To vše psal někdo, kdo svou inteligencí vysoko převyšuje převažující zbytek veškeré hudební scény: „Hospodyně v okně sedí, loupe suché brukve, po špaletě pavouk leze s pětkrát větším IQ.“

Hned úvodní Den nicoty představuje převážně přímočarou blekmetálovou palbu, jenže ve zbytku alba se takto laděné kytarové nápory už většinou neobjevují. Navzdory zavádějícímu názvu mezi ně patří Ukolébavka, popřípadě jiná metalově údernější skladba Durga chce pít, kterou coby jeden z mnoha vrcholů kompletu pozvedávají honosné klávesy a podmanivý refrén: „Durga chce pít, má žízeň a bude ji hasit. Durga chce pít, kdo bude obětován dnes? Durga chce pít, teď kňučíš, chceš se polepšit. Durga chce pít, jímá tě hrůza a smrtelný děs.“

Dominantnější roli hrají písně postavené na kombinaci elektroniky a kytar. Asi největší nadšení budí Maso z kosmu, na jehož tanečně laděný základ jsou mistrně naroubované tvrdé tóny, ovšem ještě dále míří téměř diskotékově znějící Arachnid, kde si chytlavá elektronika vyloženě rozumí se zde spíše doplňkovými kytarami. Podobně se rýsuje pochodovými rytmy kráčící Všem jebne či hned několik dalších a někdy i třeba méně výrazných songů.

Poněkud rozporuplněji dopadají trochu krkolomnější Biologické hodiny, kde sice cinkavé zvuky do meziher moc dobře nepasují, jiné však ve shodě s úvodním motivem mnohem lépe pozvedávají naprosto úchvatný refrén: „Biologické hodiny teskně bijú jak staré pendlovky v krematoriu. Šetři si má milá veškerou něhu pro společnost přátel žehu.“

„Někoho zaujmou a jiného vyděsí také Necrocockovy úchylné zpěvy.“

Ještě větší vybočení představuje Rurální Dobro, jež takto zvaný host hrající na takto zvaný nástroj posouvá někam do oblasti country a bluegrassu, což v nádherném propojení s tvrdými kytarami ústí v nádherně působivou temnou baladu. Někoho zaujmou a jiného vyděsí také Necrocockovy úchylné zpěvy, jimiž kypí hlavně Shy Gecko nebo poklidné instrumentální intermezzo Phenakitoscope. Vokálně pestré motivy však vylepšují i celou řadu dalších položek, které v posledním kousku Aya jsou již vyloženě výsměchem metalové ortodoxnosti, ale paralelně si nadále drží i slovní originalitu či jakousi přitažlivou zvrácenost: „Stačí se napít liány smrti, abys zjistil, že všechno už máš. Bliješ žáby, bliješ hady, vidíš se zevnitř, klátíš se v mátohách.“

Pokud nepočítáme již dávné a kontroverzně vnímané Šlágry, provedl soubor dosud největší úkrok mimo metal, což je současně to nejlepší, co mohl učinit. Není totiž v hudební sféře nic směšnějšího než žánrová omezenost a zatuchlost, o té metalové nemluvě. Není nic smutnějšího než poslouchat ty zhrzené metálisty, kteří tvrdí, že už to není co bývalo, a to často jen proto, že oproti minulosti nejde až tolik o metal. Zvláště když ve skutečnosti zde metal pořád ještě dominuje a převažuje, akorát se dopouští větších přesahů do jiných sfér, když právě tyto „přesahové“ skladby jsou většinou vrcholy alba. Naopak mnohem zábavnější než blbé kecy některých otrávených metálistů a „nicnežmetálistů“ je konání souboru, který si už dlouhá léta dělá z metalu prdel a zároveň jakýsi zlatý důl, ale přitom jej tvoří na tuzemsky víceméně nejvyšší možné úrovni.

Tohle je nejen kultovní a legendární, ale přímo nejkultovnější a nejlegendárnější těleso naší kovové historie, přičemž tyto výrazy nejsou projevem nadužívání, ale spíše toho, že kdyby se měly používat v souvislosti s jedinou domácí metalovou kapelou, pak právě s touto. Proto další Anděl, proto další Břitva, proto tolik chvály: „Soustava čidel na tykadlech hlásí – přistáváme, už je tu čisto. Příroda procitá do nové krásy, nastal den, kdy chcíplo lidstvo.“