Malignant Tumour – The Metallist

Metalový underbyznys po ostravsku
Malignant Tumour - The Metallist
2016
Unrest Records
39:01 (11 skladeb) | 41:17 (12 skladeb)
ostře metalový rokenrol
www.malignanttumour.com
Mělo to být koncepční album o metalistovi, ale z původního nápadu zůstaly pouze fragmenty a motiv na přebalu, kde zaujme i dříve již použité logo, složené z jednoho blesku a patnácti písmen ukradených z log největších světových metalových legend. Promofotka, kde se pánové tváří jako největší světová kapela, pak vypadá naprosto excelentně.

Ostravští Malignant Tumour už před několika lety částečně opustili mateřský underground a vrhli se do underbyznysu, rozprostřeného někde mezi komerčními rockovými magazíny a malými fanziny. Před pár lety nasrali Sparťany, což je zcela v pořádku, a ještě déle se čím dál více míjejí se žánrově ortodoxní scénou, což někomu může vadit, leč co se dá dělat.

Poslední alba, odehrávající se v duchu ostřejšího motörheadovského rokenrolu, se tak sice trochu točí stále dokola, ale asi je třeba smířit se s tím, že éra střídání žánrových epoch u tohoto souboru dávno skončila. Všechno nasvědčuje tomu, že kapela v poslední dekádě zřetelně odhalila, co a jak chce hrát, tak proč to měnit, když to má takový úspěch.

Výborný zvuk nového alba svědčí o tom, že pro jeho dosažení není třeba předražených zahraničních studií, neboť když se spojí schopný soubor a kvalitní aparát, takto skvělého výsledku lze dosáhnout také u nás. Bilosův chraplavý řev zní naprosto přesvědčivě, celá kapela hraje jako dobře promazaný a nikterak nerezavějící stroj a díky nebývale energickému nasazení příliš nevadí ani to, že podobné pojetí metalu už může kdekomu připadat trochu průhledné.

„Momenty překvapení vystřídala sázka na jistotu, jenže to vše se odehrává pořád na téměř nejvyšší možné úrovni.“

Jako obvykle nechybí mnoho chytlavých hitovek na první, druhý či třetí poslech, jejichž výskytem album dobře konkuruje vrcholným dílům In Full Swing či Earthshaker. Úvodní Fine Hellride startuje kvílivé kytarové sólo a jízda do horoucích pekel tak začíná skvěle. Asi nejvíce pozornosti na sebe strhává titulní číslo The Metallist, kde podobně jako leckde jinde zaujmou výrazně gradující melodické motivy, a rovněž klipovka Walk As We Talk, už podle samotného obrazového návodu mající potenciál přiřadit se k těm největším koncertním trhákům. Samozřejmě nemůžou chybět ani intenzivně kvapící palby Missing Rebellion, Rolling Coals nebo Wicked, popřípadě i některé lehce slabší kusy, v zájmu pestrosti však album vylepšuje střednětempově hutné Kiss by Hammer či riffově pronikavá a snad ještě zdařilejší hitovka 1989.

Převážně svižné a přiměřeně melodické skladby jsou plné pravého metalového nadšení, hromového řevu, živelných kytar, kovadlinových bicích a vůbec všeho tolik důvěrně známého, čeho kovový žánr nabídl už bohatě navršené hromady, ale čím se lze v rozumných dávkách sytit nadále. Tohle je něco, kde je prvořadě o metal, legraci, promofotky, underbyznys a rokenrol. Smrtelně vážný underground a marné řešení problémů dnešního světa přenechejme jiným.

Vyšlo jakožto klasické LP, digipack CD, MC, picture LP a metalbox CD, v posledních dvou verzích včetně bonusu We Are Malignant, za nímž se skrývá příznačně přejmenovaný hit od Motörhead. Album jako celek pak slouží coby jednoznačně průkazný důkaz o tom, že pánové stále umějí, když zvláště ty promofotky jim jdou skvěle. Hudba ovšem taky.