Nadpis

Byl výroční koncert Malignant Tumour skrytý casting?

Perex text

Aardvark na stopě velkolepé ostravské konspirace. Chce Bilos ovládnout kapelu? Bude se příští největší hit jmenovat „Všichni jsou už v Ostravě“ a vymění kapela kytary za foukací harmoniku? Viděli jste také něco podezřelého anebo vás ukolébal výtečný program a podplatila vepřová kýta?

Text

První pohled by mohl naznačit, že šlo o nadmíru vydařený koncert na oslavu dvaceti let Malignant Tumour a neméně pamětihodný večírek, na který vážili hosté kapely cestu nejen z Ostravy-Poruby, Šternberku a Brna, ale i Litvy, Holandska, Prahy, Velké Británie a jeden tučný host přijel až z USA. Malignant Tumour se podařilo nejen vystoupit ve výtečném klubu, kde metal naposledy zněl, když opraváři zavadili Husákem hasákem do trubky, ale ještě ho vyprodali. Program koncertu měl nápad, z masa na navazujícím večírku vyteklo tolik šťávy, kolik rumu vteklo do Bilose (čti: hodně), a pokud někdo odcházel nespokojen, pak jedině z toho důvodu, že neodcházel po svých.

Uspokojeni byli ti, kdož přišli vyslechnout tři našláplé bigbítové mlátičky, ale i pokec se třemi osobnostmi scény. V zákulisí byli nakrmeni vegani i ti, kdož holdují řízku, a že se na koncert těšilo opravdu hodně lidí, dokázalo už to, kolik známých i pamětníků scény se klubem Fabric procházelo. Opravdu bylo vidět, že si Malignant Tumour dali záležet úplně na všem – pro fanoušky připravili soutěže, tombolu i koncert nabitý hity už z dob začátků kapely, pro přátele a spřízněné duše výlet na radniční věž i do podzemí Landeku. Proč se ale Bilos ďábelsky smál, už když v rámci soutěže hodnotil zpěváky hitu „We Are the Metal“? Věděl něco víc?

„Netřeba dodávat, že vítězem ceny hlavní – sobotního večírku, kde mohli hosté vypít koryto piv a sníst šest mas – byl Obstík.“

Na Francouze Massive Charge už bylo ve Fabricu docela plno a bylo milé vidět, že přítomní neberou akci jen jako „další koncert“, na který se vypravili. Angličtině zpěváka Jeremyho bylo sice rozumět stejně blbě jako jeho češtině, jejich valivý grindcore byl srozumitelnější o poznání více. Byla ale škoda, že se stejné pozornosti nedostalo talk show Michala Husáka s třemi osobnostmi, které spolupracovaly s Malignant Tumour, čímž na scéně pochopitelně zanechaly mnohem významnější stopu, než pořádáním festivalů na místech jako Hvozd či Svojšice.

Navazující soutěž o nejlépe zazpívaný hit „We Are the Metal“ měl ve chvíli jejího začátku na soupisce jediného soutěžícího, jehož ale nakonec s vidinou výhry v podobě bezplatné ožíračky s kapelou přezpíval dobrý půltucet dobrovolníků. Vystoupení posledního z nich, brněnskou scénou otrlého Obstíka, však spíše než jako soutěžní příspěvek vypadalo jako konkurz na nového doprovodného vokalistu kapely. Bilos se přestal ďábelsky smát a začal dávat pozor.

Čad jsou kapela stejně úderná jako sympatická. Není každý Mečiar, kdo mluví slovensky, a jejich jednoznačně zacílené písničky byla radost poslouchat, stejně jako byl Fabric nabitý energií. Tu pořádající kapela zajisté vložila též do shánění darů do tomboly, když vedle svých vlastních alb a triček rozdávala tisícikorunové poukázky do tetovacích salónů a obchodů s módou gotičtější než Notre Dame. Zatímco překvapení na tváři baskytaristy Šimka, který vítal na pódiu jednoho kamaráda za druhým, se zdálo být nestrojené, zůstává záhadou, proč byl od mikrofonu odstaven moderátor večera Petr Korál, jehož klobouk nápadně podobný tomu Bilosovu naznačoval, že v tom veterán ostravské scény i tamních barů nejede sám. Netřeba dodávat, že vítězem ceny hlavní – sobotního večírku, kde mohli hosté vypít koryto piv a sníst šest mas – byl Obstík.

„Hrubá selekce potenciálních nových členů kapely začala už v hornickém muzeu na Landeku, kam vyrazilo pětadvacet lidí, zatímco minibus přistavený na zpáteční cestu měl pouhých devatenáct míst.“

Ten ve své druhé ostré zkoušce zazpíval „We Are the Metal“ i během osmdesátiminutového setu samotných Malignant Tumour. Kapela zahrála slibovaný průřez a vedle pražské hymny „Earthshaker“ zněly i skladby z desek, které pamatují hlavně ti, kteří se šprajcli a MT už nyní neposlouchají. Půlnoc pak přinesla velkolepé odhalení a zároveň další Bilosův casting – Michal Tučný neumřel, přijel do Ostravy, o koncertní formu ovšem vinou dlouholeté pauzy přišel, pročež verše „pět deka, deset deka, dvacet deka“ a „čtyři kila, deset kilo, navážíme, zabalíme, prosím pěkně, to by bylo“ prokládal úsměvy maskujícími trému.

Že pátkem nic neskončilo, ba naopak, se mohl přesvědčit každý, kdo se zúčastnil sobotní afterparty. Hrubá selekce potenciálních nových členů kapely začala už v hornickém muzeu na Landeku, kam vyrazilo pětadvacet lidí, zatímco minibus přistavený na zpáteční cestu měl pouhých devatenáct míst. V předtuše toho, že možná přichází o místo, chyběl na následujícím večírku U Peciválů bubeník Malignant Tumour David a Bilos si na rozdíl od zbylých dvou členů udržoval čilost a ostražitost. Páteční nábor nových členů nepřinesl kýžené výsledky, a tak se hledalo i mezi zahraničními hosty, kteří s vidinou angažmá v největší kapele světa vážili dlouhé cesty.

Že však změny v sestavě Malignant Tumour nelze v brzké době čekat, dokazuje jednak to, že sobotnímu večírku nebyli přítomni ani Obsťák, ani Petr Korál (s kloboukem či bez), a svou neprozřetelností se diskvalifikoval i Bidzi z magazínu Whiplash, který pana kapelníka označil za maskovaného Sparťana. Po jeho vystoupení už nikdo nespatřil ani Michala Tučného a zdá se, že ani iniciály „MT“ mu k angažmá v kapele nepomohly.

Obrázky vpravo

Malignant Tumour - oslava dvaceti let kapely
Malignant Tumour - oslava dvaceti let kapely