Maja Ratkje: Oslava 11 let časopisu HIS Voice

Zážitek silnější než šestsetwattová žárovka
hosté: Birds Build Nests Underground a MoEns
8. prosince 2011
Praha, Galerie Národní technické knihovny

Vizuální podněty během hudebních produkcí silně dotváří výslednou atmosféru vystoupení. Proto lidé hledají zajímavá místa, kde by interpretovaná hudba korespondovala s prostorem lépe než v klubech či různých sálech. Galerie jsou místa, která mohou legitimizovat obsah hudby či ukazovat jiné způsoby, jak nahlížet na věci, kterých si normálně nevšímáme nebo přehlížíme.

Že se tento koncert konal v galerii Národní technické knihovny právě v tomto duchu trochu zavánělo „legalizací“ hudby, která ten večer zazněla. Ironií však je, že během koncertu probíhala výstava „Pavěda“, která se alternativě vysmívá. První set si připravili lidé z Birds Build Nests Underground společně s MoEns. Šlo o unikátní vystoupení připravené pro příležitost 11. narozenin pořádajícího časopisu HIS Voice.

Velmi expresivní vystoupení pěti lidí nemělo po hudební stránce žádná prázdná místa. Během performance zazněly stovky druhů zvuků, které byly šikovně poskládané za sebou tak, aby tvořily chvíli velkolepé a ihned nato destruktivní nálady. Vystupující hudebníci hrající na různé nástroje jinak plně syntetické hudbě dodávali lidský nádech, a to i přes to, že z nástrojů vycházely úplně jiné tóny, než na které jsme zvyklí.

Součástí setu byla také videoprojekce, kterou vytvářely tři filmové promítačky a jeden projektor. Sledovat člověka, který mezi těmito subjekty běhal, byl nevšední zážitek. Během vystoupení totiž projektory korigoval a prováděl různé triky od zatmívání či zpomalování obrazu až po pouštění filmu pozpátku. Přes sebe se objevovaly archivní záběry koncertů, hokejového zápasu či tanečních kreací. Martin Ježek vždy bere, na co mu „ve skladě“ přijde ruka.

Po přestávce, během které zaznělo několik gratulací a poděkování autorům HIS Voice, představení nového designu i směřování periodika, se před publikum dostavila norská vokalistka Maja Ratkje. Improvizátorka přednesla dvě performance, při kterých si pomáhala různými nástroji od harmoniky po zvonkohru. Pomocí nich vytvářela samply, které nahrávala do smyček a poté je používala jako podkres pod svůj hlas.

„Stejně jako fungovala v galerii, fungovala by hudba v klubu, aktuální výstava však nikoliv.“

Ten je devizou celé její tvorby a bez něj by byl její set zaměnitelný s jinými ambientními či noisovými experimentátory. Jenže není. Chvíli jsme v jejím hlase slyšeli lehký vánek potulující se norskými pláněmi, aby hned nato otočila knoflíkem na syntezátoru a spustila ničivý hurikán, který vytrhl z dumání všechny účastníky. Krom zpěvu bylo také zajímavé nahrávání zvuků mikrofonem v ústech, které zpěvačka vydávala bez pohybů rtů. Po skončení setu sice ihned utekla, bouřlivý potlesk ji však donutil vrátit se zpět.

Jediná výtka patří nasvícení scény, které vizuálně kazilo výsledný dojem. Někdy i pár drobných světel udělá mnohem lepší atmosféru než dvě šestisetwattové lampy vypálené do obličeje zpěvačky.

Na konci vystoupení jsem přemýšlel, jestli to celé není jen další „Pavěda“, kterou bychom mohli dát vedle fotek penisů pomazaných hlínou, které se nacházely jako exponáty na výstavě. Ale ihned jsem tuto myšlenku zavrhl. Hudba, která na koncertě zazněla, byla totiž mnohem inteligentnější, promyšlenější a emotivnější. Stejně jako fungovala v galerii by fungovala v klubu, aktuální výstava však nikoliv. Škoda jen té malé vynalézavosti s nasvícením zpěvačky, koncert bych si pak mohl užit i s otevřenými víčky.

fotografie: Jana Chržová