Les – Marianskohorsk

Voda hučí po lučinách, bory šumí po skalinách
2014
Tape-Ty
26:56 (5 skladeb)
ambient | experimental
http://shmyzem.bandcamp.com

Mimo jiné kazetou „Marianskohorsk“ od projektu Les zahájil svou činnost zcela neotřelý label Tape-Ty a rovnou si tím nastavil laťku velmi vysoko.

Les tvoří kolektiv lidí a způsob jejich práce, kdy jedni tvoří hudbu a jiní vizuální stránku projektu, zvolenému žánru zcela vyhovuje. Les totiž zakořenil na sice již notně prokypřené půdě ambientu, ale rozhodně se nebojí experimentovat a expandovat do méně okoukaných území jiných žánrů. Je jen otázkou, jestli k celkové otevřenosti hudby přispěla dřívější zkušenost muzikantů z postrockové skupiny Pime 7, každopádně by byla škoda zaškatulkovat kazetu pouze do jednoho již poměrně důsledně definovaného žánru.

Krom klasických ambientních ploch, které jsou širé, poklidné, mohutné, a přesto křehké, se tak na magnetofonové pásce můžeme setkat i s tak nečekaným prvkem, jako jsou stopy witch house, poměrně zřetelně odkazující na objev z let minulých, brněnskou Piču z hoven. Nejde jen o jednoduché ocitování vzoru, ale velmi příjemně dávkovaný prvek, který spíše udává tempo, nádech a dotek příběhu, než by se stával dominantním či posouval poklidně plynoucí hudbu do více taneční roviny. Tah witch housem však rozhodně není tradiční a působí svěžím dojmem, navíc pomáhá hudbu Lesa lépe uchopit a konkretizovat ji.

„Les se svým debutem útočí na pozici jednoho z největších tuzemských hudebních překvapení.“

Podobně fungují i terénní nahrávky, které jsou pro Les naprosto zásadní. Určují atmosféru, pocit místa, času (či bezčasí) a díky tomu, že jsou vzaty z reálného světa, působí jako kotva pro jinak zcela abstraktní hudbu. Díky kontrastu konkrétna a abstrakce je celá nahrávka „Marianskohorsk“ neskutečně dynamická a vtahující. Svou náladou mi připomíná naprosto vynikající zvukovou stránku filmu „Alois Nebel“ – všichni zhruba víme, kde a kdy se odehrává (jak napovídají názvy jednotlivých skladeb), ale jsou to kraj a doba natolik pozměněné či nedosažitelné, až se z nich stává téměř mytický prostor, do kterého má posluchač možnost nahlédnout jen skrze vyprávění.

To je upraveno náturou a perspektivou jeho autora. Vypovídá tak spíše o pocitu konkrétního jedince, než o autenticitě místa a prožitku. A přesto jde o pocit natolik konkrétní a sugestivně odvyprávěný, že umožňuje celou mytologii a magii přijmout za pravdu a vlastní pohled.

Míru konkrétna a abstrakce se zkrátka na „Marianskohorsku“ povedlo vyvážit s lékárnickou přesností, a je překvapující, že jde teprve o první nahrávku projektu.

TAPE-TY
Label Tape-Ty se objevil zčistajasna a ihned se představil dvěma pozoruhodnými nahrávkami. Jak samotný název napovídá, vyšly na magnetofonových kazetách, které dnes tvoří jedno z nejvíce dostupných fyzických médií pro vydávání hudby. Kromě recenzovaného projektu Les zde vyšel i split projektů Sajtban (Rafal Marciniak a Tomáš Bolek) a Sítě (Jan Tomáš). Spojnicí většiny umělců sdružených pod hlavičkou Tape-Ty je minimalismus, ať už ambientní, dronový nebo noisový. Prozatím tedy jde o poměrně úzce orientovaný label, který si také klade za cíl větší propojení hudby s jinými oblastmi kultury (například v tom, že jsou obaly kazet autorské a ručně vyráběné). I přes podobné zaměření, jaké známe od pražského kolektivu KLaNGundKRaCH, se však projevují trochu jiné základní postoje obou labelů: Tape-Ty totiž vzešel z české hardcorové scény a jeho jádro tvoří členové přerovské tvrdě kytarové kapely Unna.

Spíše než po bok žánrových klasiků jako Aidan Baker, jací většinou na jakékoliv konkrétní prvky rezignují, mi debut Lesa evokuje například tvorbu Machinenfabriek kolem roku 2008 (konkrétně kolem alba „Mort Aux Vaches“). Práce s formami je velmi podobná, výsledek ale velmi odlišný. Přirovnání však pokulhává s ohledem na šíři tvorby nizozemského projektu, který svou hlavní sílu rozmělnil v ohromném množství nahrávek vydávaných v rychlém sledu. Tvorba Lesa je i díky dosavadní osamocenosti nahrávky daleko koncentrovanější, konceptuálnější a zkrátka více promyšlená i odžitá.

Otázkou je, co s nahrávkou udělá živé hraní a doprovodný vizuál. Les jsem zatím viděl hrát jen v lomu sv. Josefa u Hořic a atmosférou do prostoru perfektně zapadli. Byl to však příliš specifický koncert na to, aby z něj šlo usoudit, jak bude znít „Marianskohorsk“ v notně světštějším klubovém prostředí.

Les se svým debutem útočí na pozici jednoho z největších tuzemských hudebních překvapení. Jednou z nevýhod je relativně špatná dostupnost nahrávky, která vyšla pouze na magnetofonové kazetě a digitálně, kdy ale postrádá větší vizuální zakotvení. Obě média také svádějí k rychlé produkci nové a nové hudby, což je jeden z trendů v minimalisticko-noisové či ambientní sféře, který by mohl hudbu Lesa, tak jak je zformována na albu, poškodit či posunout k větší každodennosti. Doufáme v opak.