Perex obrázek

Jedna pro dva: The Book of Knots – Garden of Fainting Stars

Infobox

Na podzim 2010 vymyslel Tomáš Kouřil rubriku, v níž by se na jedno a totéž album dívali dva redaktoři. Jeden fanoušek či znalec žánru a druhý neposkvrněný, konfrontovaný s daným interpretem poprvé. Jeden, který ví, do čeho jde. Druhý, který se v daných vodách koupe poprvé a neví, co ho čeká. Jedna deska pro dva redaktory. Jedna pro dva.

Nadpis

Jedna pro dva: The Book of Knots – Garden of Fainting Stars

Perex text

„Garden of Fainting Stars“ je završením trilogie, na které The Book of Knots pracovali skoro dekádu. O v jádru experimentálním, ale na první poslech poutavém albu píší v prvním díle naší rubriky „Jedna pro dva“ Vašek Tesař, který dostal desku přídělem, a Viktor Palák, který ji toužebně vyhlížel.

Text

Viktor Palák se rád pase na experimentálním rocku a The Book of Knots jsou v tomto ohledu nekonečnou loukou. „Garden of Fainting Stars“ dává 8/10.
Že deska působí tak trochu jako sampler vydavatelství Ipecac, u kterého vyšla, je přirozené a lze to brát v podstatě jako pochvalu. A to především díky tomu, že splňuje předpoklad kompaktnosti; že ačkoliv je každá skladba trochu jiná, je za každou z nich čitelný shodný přístup a naladění. Nemluvě o tom, že zde účinkuje sám spolumajitel Ipecacu a pracant Mike Patton.
Album je stejně tak vábivé jako experimentální – vedle sebe tak stojí vcelku přímočaré, rockem pulzující skladby („Microgravity“), tak třeba sugestivní „letištní“ recitativ „Drosophila Melanogaster“. Nápady jsou zde nespoutané, ale uchopení velice přísně koordinované a precizně sehrané. Díky tomu si může deska uchovat jak napětí, tak provokovat chvílemi teatrální dramatičnosti.
Stopy domovských kapel některých hostů jsou jasně čitelné (Einstürzende Neubauten), stejně tak ale můžeme hovořit o tom, že jsme zaslechli tu pokroucený folk Primus, tu chytrou zpěvnost Mad Love, tu jiná crossoverová chvění. A to vše nikoliv na rovině kopírování stylu, ale úrovni pocitu a požitku. Máte-li rádi kteréhokoliv z výše jmenovaných interpretů, budete tleskat i The Book of Knots a dostanete ještě něco navíc.
Motiv cesty, kterým je celá trilogie zaštítěná, dává smysl. Jak zcela konkrétně, tematicky, tak tušeně a metaforicky, protože poslech The Book of Knots vskutku budí dojem napínavé a velice proměnlivé cesty. A „Garden of Fainting Stars“ je další precizně vyhotovený vzorník alternativního rocku, který přese všechny rozrušující tóny působí zklidňujícím a příjemným dojmem.

THE BOOK OF KNOTS
V tomto článku recenzované album „Garden of Fainting Stars“ je vyvrcholením trilogie „By Sea, By Land, By Air“, na které uskupení The Book of Knots pracovalo skoro deset let.
Jádro kapely tvoří Matthias Bossi (Skeleton Key, Sleepytime Gorilla Museum), Joel Hamilton (Battle of Mice), Carla Kihlstedt (Tin Hat Trio, Sleepytime Gorilla Museum) a Tony Maimone (Pere Ubu, Frank Black, Bob Mould), kteří se pro každou z desek obklopili množstvím muzikantů, včetně velikánů jako jsou Jon Langford (na první eponymní desce), Tom Waits či Mike Watt (na druhé desce „Traineater“) anebo Mike Patton, Trey Spruance a Blixa Bargeld (na aktuálním albu).
Profil kapely hovoří o „intimním i epickém, zničujícím i nabíjejícím zvuku“ a nejen povahou těchto slov, ale i jejich rozporností je řečeno vše. The Book of Knots se pohybují na široké škále čistě rockových či crossoverových postupů, ale rádi zacházejí i do čistého experimentu či hlukových vibrací.
V současnosti bychom jen těžko hledali projekt, na němž se podílelo tolik zvučných jmen, ale přitom by jeho tvorba nebyla o defilé slavných, ale smysluplném hudebním vyjádření. Kam se nenápadný projekt vydá po završení trilogie, není jasné.

Václav Tesař se experimentů nebojí, ale jeho denní potravou nejsou. „Garden of Fainting Stars“ dává 7/10.
Můj vztah k takzvané experimentální tvorbě je vesměs kladný, už jen z toho důvodu, že od ní očekávám vždy něco nového. Pokud tato očekávání interpret naplní a zároveň mě dokáže přesvědčit o tom, že jeho dílo není samoúčelné, zapamatuju si jeho jméno podobně jako The Book of Knots.
Výčet zúčastněných muzikantů je obdivuhodný a zvlášť pro příznivce alternativy nepochybně sám o sobě důvodem k poslechu. Překvapí proto, že navzdory očekávání představuje „Garden of Fainting Stars“ absorbovatelnou desku i pro posluchače, jimž hlava tvorbu třeba takových Sleepytime Gorilla Museum příliš nebere. Tedy mě. Snad za to může hned v úvodu návodná „Drosophila Melanogaster“, v níž si Blixa Bargeld objednává gin s tonicem. Třikrát. Po „písničkové“ „Microgravity“, která by mohla budit mylný dojem, že vás čeká sice jiné, přesto v jádru uchopitelné album, ho raději poslechněte. Hned se vám bude hlava ve hvězdách točit plynuleji. Lépe řečeno hvězdy ve vaší hlavě.
Přestože je zde hlavním tématem vesmír, nesoustředíte-li se na texty, vyvolává souhra zvuků, ruchů a citací obrazy vyprázdněného baru, dýchajícího prohýřenou nocí. Někde tam, u pultu, sedíte vy a přemýšlíte, jestli se vám to všechno jen nezdálo. Nejspíš bych autory zklamal, ale chladivou atmosféru černočerného vesmíru ve mně „Garden of Fainting Stars“ skutečně nevzbuzuje. Je to spíš kocovina v podobě blikajících neonů, ze které nebolí hlava a po níž se nebudete ráno dušovat, že už nikdy nebudete tolik pít. S The Book of Knots se totiž pije docela příjemně.

Obrázky vpravo

Jedna pro dva: The Book of Knots – Garden of Fainting Stars