Igorrr: Snažím se zachytit co nejvíc emocí dohromady, miluju tu zmatenost

S Igorrrem jsme si mailovali v červenci 2017.
Gautier Serre alias Igorrr se po pěti letech vrací, jeho album Savage Sinusoid nově a možná trochu překvapivě vyšlo pod křídly labelu Metal Blade.

Dobu uplynulou od alba Hallelujah nestrávil odpočinkem, ale soustředěnou prací na novince, která své posluchače stejně jako předchozí nahrávky nenechává ani chvíli odpočívat. Igorrr s přibývajícími roky neubírá na intenzitě, naopak do nás víc a víc buší. A co že je na té směsi breakcoru, metalu a dalších žánrů nejzajímavější? Nejspíš to, že jde, jak sám Gautier říká, o dveře otevřené k našim vlastním emocím.

Z nového alba hodně dýchá něco, co bych klidně nazval moderním šansonem. Kde se vzala myšlenka zapojit tento styl?
To je poprvé, co tu hudbu někdo popisuje jako moderní šanson – zní to zábavně! Chápu, kam míříš, ale zase tolik s ním společného nemá. Šanson znamená něco vyloženě starosvětského se zpěvem, naše hudba je hlavně instrumentální. To říkám proto, že i vokály jsme použili jako nástroje – vokalisti mají své pasáže v jazyce, který se dá pochopit spíš srdcem než intelektem.
A když mluvíme o zastoupených žánrech, které miluju, tak jde především o barokní hudbu, death metal a black metal, elektronickou a balkánskou hudbu. A vidět všechny tyto styly dohromady je přesně to, co mě vyjadřuje nejlépe.

Album Hallejujah vyšlo v roce 2012. Pět let je docela dlouhá doba – jak jsi ji strávil, co vše tě potkalo?
Nahrávání tohoto alba trvalo popravdě hodně dlouho – více než čtyři roky. Chtěl jsem, aby bylo celé vytvořené naživo bez jakýchkoli samplů, proto jsem se musel učit hodně o jednotlivých žánrech, které jsem chtěl použít. Mimo to bylo třeba najít taky správné instrumentalisty a vyhovující vybavení. Když se pak sečetly organizační záležitosti a obtíže, kterým musíte čelit, když chcete dělat neobvyklou hudbu, s mixováním navzájem nesourodých žánrů, zabralo to hodně času. Také jsem chtěl perfektní zvuk, pilování konečné nahrávky, z níž jsem zkrátka chtěl dostat maximum, trvalo měsíce.

„Protože je pro mě hudba vyjádřením života, snažím se v ní zachytit co nejvíc.“

Měl konec labelu Ad Noiseam co do činění s touto pauzou?
Konec Ad Noiseam věci zkomplikoval, trvalo, než jsme našli nový label, ale s dlouhou pauzou to nemá nic společného. Ostatně nejde o pauzu, ale o čas strávený intenzivní studiovou prací.

Líbí se mi, že se na desce střídá nevázané, potrhlé veselí i temnější atmosféra. K čemu více tíhneš? Baví tě víc temnota a deprese anebo radost? Popřípadě jejich kombinace?
Záleží na náladě – někdy upřednostním to, jindy ono. Ve své vlastní hudbě se snažím zachytit tolik emocí, kolik jich jen lidská bytost může zažít. Hudba, která vychází jen z jednoho emočního stavu, je podle mě omezená. V reálném životě nejsme pořád jen smutní nebo pořád jen veselí. A protože je pro mě hudba vyjádřením života, snažím se v ní zachytit co nejvíc emocí. A nejlépe dohromady, miluju zmatenost, kterou to s sebou nese.

Na desce spolupracují hosté z metalové scény a jejich příspěvky album hodně posouvají – platí, že metal je nezbytnou částí tvé tvorby?
Absolutně! I když Igorrr není metalový projekt, my metalisté jsme – všechny nás silně ovlivňuje.

Spolupráce s vydavatelstvím Metal Blade byla pak asi logickým vyústěním? I když trochu nečekaným…
Opravdu je to nečekaný krok – jsme první kapela na Metal Blade, která dělá takovouto muziku. Ten label je hodně populární a má pod sebou některé kapely, které mě hodně ovlivňovaly jako teenagera, například Cannibal Corpse.
Jsem překvapený, že lidi ve vedení tohoto labelu jsou natolik otevření – nikdy nepodepsali smlouvu s kapelou, která hraje na akordeon, harpsichord, dudy nebo barokní hudbu. I se všemi těmi konzervativními posluchači, které mají, nás nenutili ani do nejmenší změny. Vzali naši hudbu takovou, jaká byla.

Videoklip Opus Brain je víc než opojný – jak dlouho vznikal a jak se vůbec zrodila myšlenka na něj?
Ten klip je skutečně opojný, dělali na něm mimo jiné Fabian Lüscher a Garrick Lauterbach. Myslím, že podrobné vysvětlování v tomto případě není namístě. Vznikl proto, abyste se do něj ponořili a interpretovali si jej, jak nejlépe dovedete. Jde o otevřené dveře do vašich vlastních emocí, ne do našich.

„Jsem vždycky překvapený, když vidím lidi, co si užívají mou hudbu.“

Jak se vůbec stane, že se člověku začne líbit breakcore?
Když máš hudební nápady, které vyžadují hodně vybavení a jsi teenager bez peněz, je možnost dělat hudbu na počítači skvělá. Pro mě to byla i možnost jediná. S touto hudbou jsem začal už jako náctiletý. Tenkrát jsem objevil skvělá jména jako Venetian Snares, Drumcorps, Flashbulb, Bogdan Raczynski, Aphex Twin nebo Squarepusher a postupně se dozvěděl i o ostatních, kteří dělali stejnou hudbu.

Stále koncertuješ. Je nějaká země, v níž cítíš, že je tvoje tvorba oblíbená více než jinde?
To hodně zaleží. Jsem vždycky překvapený, když vidím lidi, co si užívají mou hudbu všude ve světě, někdy i na hodně nečekaných místech, jako je Libanon nebo Arménie. Obvykle jsou ale nejlepší vystoupení ve Francii, Rusku a východní Evropě.

Jo, a prosím tě: proč máš rád slepice?
Nemám ponětí, prostě je miluju. Nesnaží se k tobě být milé nebo slušné, jsou zkrátka upřímné, dělají, co si zrovna zamanou bez jakýchkoli společenských dovedností. Před pár lety jsem si najal nahrávací studio. Tenkrát jsem poprvé potkal Patrika a tady to celé začalo – napadlo mě, že tahle slepice bude skvěle hrát na klavír.