Perex obrázek

Esoteric – Paragon of Dissonance

Název

Esoteric – Paragon of Dissonance

Infobox

2011
Season of Mist
94:11 (7 skladeb)
funeral doom
www.esotericuk.net

Hodnocení

8 / 10

Nadpis

Když záleží na čase

Perex text

Vydání nových Esoteric je vždycky svátek, poslech alba rituál. Málokterá kapela se dokáže takto zarputile držet svého kopyta, aniž by to zavánělo vyčerpáním anebo zbytečným tradicionalismem. Ultrapomalý doom není žánr, v němž by se dalo bůhvíjak manévrovat, Britové ale přesto dokazují, že i v mantinelech se dá krasobruslit. Zvlášť když jste si je nastavili sami.

Text

Ponurý doom metal, jaký vcelku proměnlivá sestava okolo Grega Chandlera křesá už více než dvě dekády, dovádí daný žánr do důsledků a zároveň obratně zkouší jeho možnosti. Čas a jeho prožití jsou zde důležitější než virtuozita, což ovšem pranic nemění na tom, že je tvorba Esoteric prokomponovaná do posledního detailu. Ve své hudbě upoutávají náladami, ne jednotlivostmi, kterými by šálili posluchače – a díky tomu, jak zručně je zvládají navozovat, by jejich alba mohla trvat vlastně nekonečně dlouho.

Esoteric si rozhodně stojí za svým (žánrem), zároveň se ale dokáží pohybovat – spíše do stran, než kupředu. „Paragon of Dissonance“ je tak stejně hutné a sofistikované album jako minulé „The Maniacal Vale“, zároveň je ale o kus vzdušnější. Jako kdyby se do jejich hudby vkrádalo něco optimismu, jakési záblesky naděje – či v případě Esoteric spíše kontinuální proudy světla – ve vší ponurosti. Za tím můžeme, ale nemusíme hledat vklad nového člena Jima Nolana – je to celkem jedno. Přestože Esoteric navenek vystupují naprosto civilně, při poslechu jejich hudby nutkání demaskovat jednotlivce za ní stojící nemáme.

„Co se do nás zaryje hlouběji? Obrázek výbuchu nebo pozvolného klesání do bahna?“

Na jedné straně je deska obvyklou kytarovou vichřicí s momenty klidu, zároveň však čelíme precizní a vlastně i celkem jedinečné práci s načasováními. Do skladeb Esoteric je radno se ponořit a vnímat jejich plynutí, nikoliv čekat, že nás semelou a to pokud možno nejpozději po druhém riffu. Takto to v tomhle žánru nechodí. Kapela si bere čas, aby podmanila, pracuje s vnitřním napětím skladeb a činí tak s mimořádnou přitažlivostí. Co se do nás zaryje hlouběji? Obrázek výbuchu nebo pozvolného klesání do bahna?

Esoteric na „Paragon of Dissonance“ vzbuzují pocit, že se v jejich hudbě děje cosi velkého, podávají to ale se značnou civilností, což z poslechu alba činí dosti soukromý zážitek. Žádná metalová pompa, ale přesná práce kapely, která vlastně už ve svých začátcích nalezla rovnováhu. Zatímco poháry většiny metalových žánrů z 80. let už byly vyprázdněny, tahle o něco mladší formulka dodnes funguje, mimo jiné díky toku, že kapely, které se do ní pustily, měly chuť ji všemožně testovat. Intenzivní, ale nikoliv vnucující se zážitek.

fotografie: Sally Holliday

10.02.2012 Viktor Palák

Obrázky vpravo

Esoteric – Paragon of Dissonance