Perex obrázek

Čankišou – Faÿt

Název

Čankišou – Faÿt

Infobox

2011
Indies Scope
45:15 (11 skladeb)
world music/rock
www.cankisou.cz

Hodnocení

8 / 10

Nadpis

Jak jsem nenašel mouchy…

Perex text

Nadšení z tvorby Čankišou u mě opadlo někdy v období alba „Gamagaj“, na kterém kapele trochu došel dech. Do hry je vrátilo až odvázané video „Zuha“ s Karlem Heřmanem nacpaným v rikši. Na cestovní desce „Lé La“, inspirované například Pákistánem nebo Afrikou, jsem to „prvotní zachvění“ pocítil znovu.

Text

Zasněná skladba „Mange Pou Le Couer“, poctivá sborová klasika „Harampa Rija“, vlezle fanfárovitá „Kustino Oro“ a zejména závěrečná „www.bwindiorphans.org“ s ugandským dětským sborem, to vše mi vrátilo víru v Čankišou.

Pátá deska „Faÿt“ rozbila veškeré další pochybnosti: energie je zpět a komunikovaný návrat k rockovým kořenům není jediným kladem. Čankišou se totiž podařilo také překročit vlastní stín a muziku posunout k větší aranžérské bohatosti. Tatam je jistá chudokrevnost a dnes už vyčerpaná bigbítová etno přímočarost prvních alb. Kapele se podařilo rozkošatit potenciál minulého alba „Lé La“ – a pustila se do odvážných kombinací s někdy až zlověstnými kytarovými sóly, která dala osvědčenému konceptu tradičně výrazných dechových nástrojů dynamičtější rozměr.

„Nejsilnější jsou Čankišou tam, kde se skutečně odvážou.“

Na „Faÿt“ marně hledám mouchy. Už titulní hopsanda je i bez absintu skvěle promazaný koncertní trhák a podobně též návazná „Khreyyy“. Arabská „Chabib Diare“ se strhujícím temným závěrem nebo veselá „Lavar dy sara“ s mandolínou mají stejnou sílu jako původním Čankišou bližší balkánská tancovačka „Vardusa Saza“ s démonickým saxofonem, dokud se nezlomí do výtečného sborového zpěvu zakavkazských rolnic při úspěšné sklizni, kdy je ještě silnější. „Give-Saje-Tave“ muzikanty načapala někde na vandru do Španělska a „Antory Peca“ s trochou nadsázky zavání až starými trubadúry.

Nejsilnější jsou Čankišou tam, kde se skutečně odvážou. Kupříkladu když se na scéně v „Nerapundey“ objeví toreador Heřman. Nebo naopak ve chvílích uvolnění – závěrečné africké „Kambines“ nechybí lehkost, pohoda a pozitivní energie, kterou v poslední době nalézám snad jen u několika singlů Midi Lidí. Takové klady ale Čankišou měli vždycky. Vzpomínám si, že bubeník Zdeněk Kluka před lety na tasovském festivalu mírným hlasem uklidňoval jazzmana Petra Lipu, konsternovaného z tehdejšího nulového zázemí pro kapely a ke všemu ještě dvouhodinového zpoždění: „Petře, buď v klidu, nerozčiluj se a užij si to.“ Důvod navíc mít Čankišou rád…

28.11.2011 Zdeněk Neusar

Obrázky vpravo

Čankišou – Faÿt