Asmodeus – Past na Davida Kleinera

Past na moderní zločince i hudební ceny
2014
Magick Disk Musick
40:07 (14 skladeb)
thrash metal
www.asmodeus.info

Starých českých metalových klasiků, zrozených ještě za minulého režimu, existuje celá řada, ovšem jen málokdo z nich dokáže dodnes držet krok s dobou. Aniž by se o to výrazněji snažili, patří k nim kultovní Master's Hammer, jež koncem roku 2014 doplnili další zástupci kovového dávnověku. Zcela logicky se tak znovu děje skrze nejen hudbu, ale také texty.

Klatovským Asmodeus zůstaly z minulosti některé nepatrně přitěžující faktory. Patří k nim úsměvně pekelný, nicméně plně zavedený název souboru, stejně jako lehce obstarožně znějící, ale výrazovou tvárností dobře vyvážený zpěv Miloše Bešty. Jestliže zbytek sestavy prošel obměnou, bez něj coby tvůrčí a vůbec hybné síly si tuto letitou kapelu nelze představit.

Částečně překonaně může působit i její zaměření. Přestože thrash metal v posledních letech prožívá období renesance, děje se tak hlavně v podání jeho ostřejších protagonistů, zatímco v tomto případě jde o spíše kultivované pojetí, jež silou materiálu obstojí lépe než leckteré aktuální trendy. Jsou zde thrashově úderné palby „Černý vítr“ a „Oko za oko“, skvěle obnažené rockové a metalové kořeny či na výrazných riffech vystavěné skladby „Já, David Kleiner“, „Noc krále Davida“ a mnohé jiné, kde přetrvávající muzikantská techničnost přechází do nebývalé hitovosti a chytlavosti, naroubované na zpěvné sloky, refrény i neméně melodická kytarová sólíčka.

Aby to bylo ještě pestřejší, vše doplňují instrumentální intra a intermezza, často tvořící šelest, šepot či industriální ruchy, nemluvě o tradičním využívání metalově netradičních nástrojů. Někdejší časy klarinetu už sice dávno pominuly, ale nechybí zde smyčci podbarvená a až mrazivě nádherná balada „Tanec s mrtvou labutí“, zatímco v úvodu songu „O myších a hadech“ se ozve dokonce mandolína. Když se k tomu připočítá optimální zvuk, vyspělá produkce a sebejistá instrumentace, pak se rozhodně nelze divit tomu, že písně nejenže příjemně lahodí sluchu, ale jejich melodická působivost rozkvétá s každým poslechem a nahrávka jako celek uteče velmi rychle.

„Slova osvědčeného Jana Petrička dobře vzdorují lehkým náznakům frází a jsou dovysvětlena krátce citovanou předmluvou, kde mnozí ti, jež charakterizují jistoty desetinásobku, žraloci v akváriu či krabice s vínem, přímo figurují.“

„Vlci v rouše beránčím a s drápy od krve dál chlastají to nejjiskrnější víno a kážou špinavou vodu. Dravci s tváří člověka jsou nadále zpiti propůjčenou mocí a pod maskou ctnostných občanů se nám vysmívají do ksichtu. Tito lidé nemají strach absolutně z ničeho, jen ze své vlastní smrti.“

Album je pojato jako koncepční příběh, což při vzpomínce na „Příjezd krále...“ a „Vchod do kruhu“ není nic nového, svou vnitřní propracovaností však patří mezi nejpečlivěji uchopená tematická alba u nás. Slova osvědčeného Jana Petrička dobře vzdorují lehkým náznakům frází a pokud by je někdo nepochopil, jsou dovysvětlena krátce citovanou předmluvou, kde mnozí ti, jež charakterizují jistoty desetinásobku, žraloci v akváriu či krabice s vínem, přímo figurují.

„Náš svět je plný podobných Krejčířů, Mrázků, Kožených, Pitrů, Rathů, Janoušků, Jonáků, Rittigů, Berdychových gangů, šéfů methanolových afér, únosců, pirátů silnic. Je plný lidí, kteří zabíjí nebo nechají vraždit, lidí, kteří touží jen po bohatství, moci a ovládání druhých.“

DRUHÝ POHLED Viktora Paláka
Metaloví fanoušci vždy nacházeli potěšení v silných příbězích a sedmé album Asmodeus právě takové nabízí hned dva. Ten první se týká samotné kapely, jejíž frontman a výhradní autor hudby Miloš Bešta odložil na několik let kytaru, aby se vrátil s dost možná nejlepším albem spolku, který založil už v roce 1987. Ten druhý pak přichází skrze koncept desky, který se ve výrazných obrazech črtaných v textech Jana Petrička dotýká jevů povědomých z každodenních zpráv.
Progresivní metalisté Asmodeus nikdy nenáleželi ke komerčnímu proudu českého thrashe, jak ho reprezentují kapely, které v posledních letech ohlašují účelové comebacky či turné s nejmenovanými slavicemi v korzetech. Byli spíše nenápadnou pracovitou kapelou v pozadí, která se méně schovávala za žánrové propriety a více upřímně otevírala posluchači. A právě tak působí i „Past na Davida Kleinera“.
Přestože jde o nesporně žánrové album, s jehož některými obraty bude mít nezúčastněný posluchač zákonitě problém, jde zároveň o desku, do níž lze vložit vlastní emocionální investici, desku, která nebouchá do stolu, ale jen navrhuje, jak se věci mají. Možná identifikace tak nekončí u žánrových figur, které kapela s grácií vystřihuje. Asmodeus hrají rovinu, pokud jde o tvrdost a melodiku, dokáží kvapit kupředu i zklidněně pozorovat – vždy tak navíc činí precizně i s umem držet náznaky velikášství ve snesitelných mantinelech. Metaloví fanoušci nacházeli vždy potěšení v silných příbězích a Andělem oceněná „Past na Davida Kleinera“, o níž se kapela nezdráhá hovořit jako o pro ni samou důležité desce, kromě nich nabízí k obdivu i leccos dalšího. Žánrová extratřída.

Do vkusného digipacku vlepený obsáhlý booklet však nabízí nejen předmluvu a texty, ale také ještě rozmáchlejší materiál „O údajném zrození, zvláštním životě a nejednoznačné smrti Davida Kleinera ve čtrnácti obrazech“, což má být jakási „podpůrná vizualizace“ všeho slyšeného, překvapující svou neskutečnou detailností, precizností a především pak neobvyklostí.

Přestože se na nové album souboru čekalo dlouhých osm let, z nichž část byla vyplněna nečinností, tato tvůrčí pauza každopádně nese chutné plody. Nahrávka je totiž pastí nejen na Davida Kleinera či reálné zločince moderní doby, ale velmi spolehlivě se do ní chytají také hudební ceny. Nejprve byla oceněna druhou pozicí v Břitvě, pak dokonce vítězným Andělem, a aby radosti bylo více, s menším odstupem a podruhé v historii souboru došlo i na vinylovou edici.