Zemřel Vojtěch Lindaur, hostitel Nico či původce Rock & Popu

Jednomu z nejvýznamnějších českých hudebních publicistů všech dob bylo 60 let.

Byl to on, kdo 4. listopadu 1985 coby dramaturg pražského Kulturního střediska Opatov zde umožnil orgány nepovolené vystoupení německé muzikantky Nico, v jehož průběhu byl zatčen a okamžitě propuštěn.

Byl to on, kdo po publikování v Melodii a Gramorevue stál v květnu 1990 u zrodu tuzemsky nejvýznamnějšího porevolučního hudebního časopisu Rock & Pop, jejž dlouhá léta vedl a který po redakčních otřesech opouštěl a zase se sem vracel, aby nakonec umožnil vznik personálně navazujícího magazínu Rock & All.

Byl to on, jehož prvotní časopisecký seriál mapující domácí rockové dějiny Kdopak by se rocku bál? se zhmotnil v knize Život v tahu aneb Třicet rocků rocku, jež se stala předobrazem 42dílného televizního cyklu Bigbít, jakož i dvojího vydání výrazně doplněné stejnojmenné knihy.

Byl to on, kdo často a pravidelně navštěvoval proslulý anglický hudební festival Glastonbury, odkud přinášel obsáhlé reportáže.

Byl to žel on, kdo roku 2002 coby garant žánrových cen Anděl svou nepozorností způsobil, že v jedné z kategorií místo Zuzany Navarové a kapely Koa byla jako vítěz omylem vyhlášena skupina Jablkoň.

Byl to on, kdo také produkoval desky, vyučoval hudební publicistiku, moderoval na Radiu Beat a napsal i několik dalších knih, mezi nimiž vynikají Šance sněhových koulí v pekle, Neznámé slasti: Příběhy rockových revolucí 1972-2012 nebo osobněji laděný spis Dotknout se snu, který po návratu k osudové Nico či sepětí s Glastonbury uzavírá velmi vtipné a výživné pojednání Příliš mnoho štěstí, mapující četné dějinné zlomy kolem Rock & Popu.