Městu a světu: Lunchmeat 2017 ohlašuje první jména

S festivaly to u nás nijak slavné není a v ranku experimentálnější elektroniky už vůbec ne. Už podle prvních oznámených jmen letošního Lunchmeatu je ovšem jasné, že tentokrát nebude nutné vyrážet za hranice. Festival se rozrostl z jedné noci rovnou na tři a namísto solidního lineupu tu máme soupisku, kterou je lepší pročítat vsedě.

Z velké části jde totiž o těžké váhy současné elektroniky, které se naší zemi dlouho vyhýbaly. Hranice rytmu bude zkoumat americká footworková inovátorka Jlin, která patří mezi nejoslavovanější jména poslední let a na letošním albu se vydala do ještě osobitějších končin. Podobně rozbitý bude set Visionista, který na druhé straně Atlantiku rozvíjí melancholii a abstrakci v (post)grimu. Do třetice bude současné styly představovat showcase labelu Gqom Oh! – žánr gqom je endemitem jihoafrického Durbanu a (podobně jako footwork) vychází z ghetto housu, v tomto případě však zmutoval do strohé tribální temnoty.

Technoidní variace představí Powell, Lucy nebo Clark, o lehce vychýlenou, ale o to hutnější zábavu se postarají uctívač trancu Lorenzo Senni nebo postpunk/electro jízda Not Waving. V rámci nového projektu Visceral Minds vystoupí grimový veterán Killa P, který mimo jiné stojí společně s The Bugem a Flowdanem za legendárním trackem Skeng. Experimentálnější stránku festivalu zastupuje dvojice Lumisokea s fantastickým citem pro zvuk, napětí i rozbité rytmy nebo mistr sound designu Novi_sad, který se pohybuje v oblasti terénních nahrávek, ambientu a hluku.

A řádku raritních nebo pro Prahu přímo premiérových vystoupení (která jsou v naprosté většině doplněna ještě o speciální vizuální show) doplní i povědomější tváře. Ben Frost si zakládá jednak na radikálních kontrastech, druhak na fyzické přítomnosti zvuku, který jako by posluchače vytlačoval z vlastních těl. To Laurel Halo vlastně aktualizuje IDM, ovšem bez jeho sebezahleděnosti, a patří do volné skupiny žen, které posouvají současnou elektroniku vpřed.

Lunchmeat tedy přiveze několik hudebníků, kteří jsou bez nadsázky modlami alternativního tisku. Zároveň ale festival jako své hlavní téma představil koncept idolu právě v kontextu jeho narušení: „Idolové jsou falešní bohové. Obrazy v naší mysli. Dítka naší posedlosti úspěchem, pěstovaná médii, krmená marketingem. Dokonalost je lež. Zbožnění je pouhé břímě. Chybovat je lidské – a tvůrčí.“ Opakem by měl být vizionář, jenže co když se už sám stal svého druhu idolem? Toto téma zkrátka vyvolává celou řadu otázek.

Dojde k pádu model? Nebo ke zlidštění? Vznikne rovnost velkých a neznámých jmen? Jak bude s tímto tématem pracovat výrazná vizuální stránka festivalu? Možností je celá řada a odpovědi se můžeme dozvědět až na místě. Zaškrtněte si v kalendářích 19.–21. října, tady by byla škoda chybět.