Industrial black, elektro či abo metal, jak sama kapela někdy říká, je žánrem v rámci žánru. A ačkoliv jde o žánr okrajový, stejně často nestravitelný jako zbožňovaný, nemusí žít jeho představitelé ve vlastním světě. Spíše platí, že reálný svět plnější zla než nejpeklovatější peklo dovedou ukázat svébytným a pohlcujícím způsobem.
Už sólový debut Vladimira 518 „Gorila vs. Architekt“ považuju za jednu z nejlepších desek českýho rapu vůbec, určitě alespoň v roce jeho vydání. Vladimír přišel s naprosto odzbrojující kolekcí tracků, postavených na výborných beatech a ještě o trochu lepších textech.
Závěrečný díl našeho kokového pojednání věnujme rostlině, která za tím vším vlastně stojí. Název jsem si „vypůjčil“ z vývěsního štítu na Mercado de Brujeria v La Paz, pod kterým jsme se pokusili koupit koku poprvé.
Aluk Todolo se vrací koncertovat do Prahy a to bylo i nejlepší záminkou, proč se my vracíme k jejich loňské desce „Occult Rock“, na které hodinu a půl budují uhrančivé kytarově lomozící skladby. Honza Škop by šel na koncert, Viktor Palák je moc spokojený i s albem.
Každý ten pojem používá a skoro každý se nad ním zároveň ošívá. Postrock už dávno není známka žánrové jinakosti a hloubky, ale spíše pojem zprofanovaný nadměrným užíváním. Jak to vidí členové tří kapel, jimž je tato škatulka oprávněně či scestně předhazována?
Na Italy Lento rádi vzpomínáme nejen díky tomu, jak se postavili k městskou policií zrušenému koncertu v brněnském Boru na podzim 2011. Máme je rádi i pro jejich hudbu, s níž se rok nato vrátili na místo činu, kde mluvili o tom, že by jednou rádi hráli i v Praze.
„Dívej se dopředu, řek mi někdo, myslím, že zrovna moje žena. A tak když se dívám dopředu, vidím tam jako každej správnej pesimista samozřejmě konec.“ Pavel Růžek - Bez kůže